Archiv rubriky: Ptakopysk podivný

ntermezzo… Elvian v polospánku zaregistrovala odchod Elly, ale dřímala dál. Udržet otevřený Portál jí včera vzalo hodně sil, a tak se snažila využít každý okamžik k odpočinku. Hlavou jí běželo, jestli to třeba nebylo proto, že cíl Portálu byl tak … Celý příspěvek →

Na stromě… Bylo ráno. Sluneční paprsky se prodíraly řídnoucím šerem. Zabzučela první moucha, někde ve větvích tíkl první pták. Algi dospával noc, Elvian unaveně spočívala v rozsoše stromu, který ji láskyplně podepíral větvičkami. Ještě nikdy jeho koruna nehostila tvory, jejichž … Celý příspěvek →

Na stromě… Elvian držela ze všech sil otevřený Portál. Byl otevřený dost dlouho na to, aby se Algi s Elly dostali dovnitř. Ale stále nikdo nevycházel ven. Cítila, že silové pole Portálu začíná kolísat. Za okamžik ho bude muset zavřít. … Celý příspěvek →

A nebo nejhoršího… Algi se probudil a mžoural kolem sebe v ranním svítání. Šumění moře nepřehlušovaly žádné neobvyklé zvuky. Jenom čerstvý ranní vítr hvízdal ve skalách. Algi spokojeně vnímal klidnou sílu tryskající z balvanů kolem nich a snažil se vyčíst … Celý příspěvek →

A nebo něco ještě mnohem horšího… Kolem Elvian se rozprostíral hluboký bažinatý prales. Vzdušné kořeny gigantických tisovců vytvářely podivná sloupoví zrcadlící se v zelenavé hladině bažiny. Shora visely liány, z uschlých větví vlály kusy mechů, v drtí naplněných proláklinách kvetly … Celý příspěvek →

A nebo něco ještě horšího… Elvian se opatrně přiblížovala ke světlu. Zprvu neurčitá skvrna se změnila v oheň plápolající ve skalním výklenku. Z temnoty se vynořila ruka a vhodila do ohně kus dřeva. Elvian se zastavila. „Neboj se. Pojď přisednout, … Celý příspěvek →

Anebo vás budou chtít sežrat… Elvian se nenápadně, aby nezvlnila jedinou vlnku, malými krůčky blížila ke skalisku. Hluk boje na břehu pomalu utichal. Temná hmota před ní postupně rostla do výšky a vypadala dost nepřístupně. Elvian se rozhodla, že ji … Celý příspěvek →

…v létě se vám odmění svým zpěvem. Skupinka jezdců se na svých koních hnala po písečné pláži. Tedy hnala… Byl to spíše ostrý klus. Protože písek byl poměrně hluboký, jeli v příbojové pěně, která koně přeci jenom trochu brzdila. Ale … Celý příspěvek →

Sypejte ptáčkům… Slunce se chýlilo k západu a do sálu se pozvolna začaly vkrádat stíny.Algi, ležící venku na mramorovém obrubníku bazénu se zachvěl, když se z venku přihnal závan chladného podvečerního větru. Otevřel očí, chvíli líně bloumal pohledem kolem sebe. … Celý příspěvek →

Mezihra Prostorná síň královského paláce města Siattah se utápěla ve slunečním svitu. Kamennou podlahu stínila bující tropická zeleň rostoucí z rozestavěných nádob, tu a tam ozdobená květy hýřivých barev. Ohromná okna, rozdělená na menší sektory vznosnou krásou kamenných mříží, se … Celý příspěvek →