Z…

„Abych pravdu řekl, původní plán byl takový, že vás na té pláži zlikvidujeme. Uznávám, byl poněkud nedomyšlený. Už je to za námi a ti dva packalové za to zaplatili.

Ale když už jste tady, zeptám se vás na něco. Víte vy vůbec, co děláte?,“ naklonil se Temný pán k Algimu.

„Noooo, převážně ano. Kupříkladu před chvílí sme chtěli tudle stanici vobrátit v prach a popel,“ odpověděl Algi.

„To já vím. Ale PROČ? Víte PROČ?“ zeptal se znovu Temný.

„No proč? Přece… protože… protože ty si nás vyžhavil s těma pitomejma fóglama! To je jasný, ne? Dyby nebylo těch blbejch fóglů, povalujeme se doma a dáváme si bene,“ zavrčel Algi, ale bylo vidět, že nad něčím přemítá.

„A teď mi řekněte, jak jste se naučili používat magii. Ten úder, který chtěla provést paní Ellyvianivill… Odkud víte, jak ho provést?,“ ptal se znovu Temný.

„Zajímavá myšlenka,“ prohodil Algi a na okamžik úplně zapoomněl používat to svoje děsné nářečí, „taky vám něco povím. Když jsme byli v zemi Hell, tak jsme si také kladli otázky. Například proč tam nefunguje portování, proč nás celou dobu ani nenapadlo provést nějaké kouzlo. Až když jsme se dostali do určité výšky, začalo všechno fungovat, jak má.“

„Skutečně? A kde je země Hell?,“ předklonil se se zájmem mág.

„Tam by se vám nelíbilo pane,“ usmála se Elvian.

„Nemůžete vědět, co mě se líbí a co ne,“ odpověděl s přimhouřenýma očima Temný.

„Já vím velice přesně, co se vám líbí. Ale pokud chcete vidět zemi Hell, není problém,“ v hlase Elvian zazněl takový tón, že se Temný pán zachvěl.

Elvian si přestala mnout prsty ruky, kterou před několika okamžiky připravovala destrukční kouzlo používané Stínem.

Mág zvedl paže, aby zalarmoval svojí obrannou magii, ale pozdě. Obklopila ho zářící vrstva ionizujícího vzduchu. Gigantická síla vyrvala kus aktuálního časoprostoru, mrštila jím o padesát milionů let kupředu na opačnou stranu planety a po několika vteřinách ho vrátila zpět.

Na mágovi dohořívaly zbytky hábitu. Jeho vlasy, obočí, chloupky na těle se změnily na šedavý prach.

„Doufám, že se tam ten blbec nenadechl. To už bychom s ním řeč nedali,“ podotkla Elvian a prohlížela si s klinickým zájmem čarodějovu rudou, spálenou pleť.

Trvalo dost dlouhou chvíli, než se Temný probral z tepelného šoku a než začal vnímat.

„Tak co, líbilo se vám v zemi Hell, pane?,“ zeptala se líbezně Elvian.

Temný pán zaúpěl.

„Tys ho tam fakt poslala?,“ zeptal se užasle Algi.

„Poslala. Nechala jsem ho ochutnat to, co se mu líbí. Ovšem z té druhé strany,“ odpověděla Elvian s neproniknutelným výrazem ve tváři.

„…tys ho poslala někam k epicentru…“ Algi poslal letmou myšlenku Elvian.

„…kdepak, nahoru na skálu, aby měl rozhled po kraji. Do okamžiku, kdy se tepelná vlna vracela zpátky. Proto je tak do bronzova opálenej a tlapky má od té skály krapet opečené…“ ucítil její pobavenou odpověď.

Zavrtěl hlavou. Prostě neměl některé věci rád.

„No, když je Temný pán tak dobře naladěn, zeptám se na něco i já,“ ozvala se do té doby mlčící Elly.

„Náš hostitel je ti samozřejmě k dispozici,“ zdvořile odvětil Algi.

„Znáš odpovědi na otázky, které jsi nám položil?“

„Ne,“ zasípěl čaroděj.

„Opravdu ne? Že bychom něco vyzkoušeli?“ zeptala se znovu Elly a mezi prsty jí vyskočil drobný plamínek.

Čaroděj zaječel hrůzou.

„Tak znovu. Znáš odpovědi na své otázky?“

Plamínek mezi prsty uhasl.

„Ne, neznám! Myslel jsem, že je znáte vy.“

Šok odezněl, rozeběhla se regenerace organismu a čaroděj se pomalu začal dostávat do formy.

„Dobře. Tak si lámej hlavu dál. A my ti k již řečeným problémům přidáme ještě jednu otázku. Proč pořád do nás vandrujete napříč časem a prostorem a nutíte nás k tomu, abychom vás hubili ohněm a mečem?“ zeptal se Algi.

„Jen tak pro zajímavost, Pane. Povyprávějte laskavě Algimu historii tohoto Střediska,“ naklonila se Elvian k mágovi, „můžeme nahlédnout do laborek, aby si Algi ujasnil jisté věci. Třeba lépe pochopí váš přístup.“

„Nemusím vidět všechno,“ zavrčel Algi.

„Domnívám se, že tohle bys vidět měl,“ řekla Elly.

„Dobře, ale mi budete vokazovat nějaký biologický hnusárny, tak vám garantuju, že z tohodle Střediska nezbude kámen na kameni,“ zavrčel Algi.

„No, ale… to bychom snad do laborek neměli…“ koktal rozpačitě mág.

„Řekla jsem HISTORII! Od začátku!“ důrazně opáčila Elvian.

„Ale to už je dva tisíce let!“ povzdechl Elf.

„Já vím. Měli jste dva tisíce let na splnění nějakého úkolu, takže nás teď odvedeš do laborek, do těch původních laborek, a budeš vyprávět,“ přikývla Elvian.

„Jo, a pozor na prstíčky a na slovíčka. Mohlo by se ti stát, že do smrti budeš srkat jídlo brčkem a zadek si budeš utírat jízdou po mechu,“ zavrčela Elly, sáhla Algimu za opasek a vytáhla jeho dýku. Runa jezdce na čepeli se rudě rozzářila.

Mág nasucho polkl a přikývl. Pak vstal a pokynul rukou ke dveřím Střediska.

Kráčeli dlouhými chodbami a proskleným stropem na ně dopadala zář slunce. Všude kolem nich v kořenáčích rostly nejbizardnější květiny, na skalkách zurčely pramínky vody a vzduch byl prosycen nejrůznějšími vůněmi.

„Hezky jste to tady upravili od mých časů,“ pokývla s uznáním Elvian.

Mág se polichoceně usmál.

„Abys rozuměl, Algi. Tady za těmi dveřmi jsou biologické laboratoře. Odhaduji, že některé dveře skrývají i líheň těch roztomilých fóglů, které nám místní výzkumníci ráčí posílat na území Siattah,“ lehce konverzovala Elvian.

„Skutečně?“ otočil se Algi na mága.

„Hm, ehm, zhruba řečeno je to tak,“ přikývl rozpačitě Elf.

„No a tady jsem prožila jisté období, na které nerada vzpomínám,“ ukázala po chvíli Elvian na prosklené dveře vedoucí do dalšího sektoru, „je TO tam stále, že?“

„Snad nebudeme Algiho rozptylovat podrobnostmi, které snad ani nechce slyšet,“ mág viditelně znervózněl.

„Implantace symbionta?,“ suše se zeptal Algi a zastavil se.

Elvian jenom přikývla a zachvěla se.

Elly se překvapeně podívala na Algiho dýku. Runa začala žhnout tak silně, že se chodba zbarvila do ruda.

„Měli bychom pokračovat dál,“ prohodila do nastalého ticha.

Mág znovu vykročil.

Elly udělala delší krok.

„Já jsem je cítila,“ zašeptala tiše do Elvianina ucha a dotkla se její ruky, aby jí dala najevo svoji sounáležitost.

„…tak už víš, proč Algi tak zuří, a to zná jenom vnější projevy symbionta…“ vrátila se k Elly Elvianina myšlenka.

Mezi dívkami proběhl vír emocí. I když se snažily, aby byl hluboce soukromý, Algi přece jen cosi vycítil a zneklidněně se na ně ohlédl.

Elvian se na Algiho usmála a ukázala očima dopředu.

Před nimi byly obyčejné dveře, vyrobené z jakéhosi šedavého dřeva.

„Tak jsme tady. Tohle jsou původní laboratoře,“ ukázal na ně Elf.