| Dobrman je neřízená střela(16.12.2002) jeho způsob běhání a změn směru, které nikdy nejsou plynulé – to je věc. Ten můj pesan buď stojí, nebo se pohybuje nadsvětelnou rychlostí. Normální chůzi, nebo klus vůbec nezná. Všichni mi říkali, abych počkal až dospěje, že se uklidní…. Zlatý voči – Budulínkovi jsou čtyři roky, ale chová se furt jak mladej blbec. Nejhorší jsou jeho finty, kterým říkám tečna ke kružnici. To kráčím krajinou já při pohledu zhora zaujímající prostor jakéhosi šišoidního kruhu a někde deset metrů za mnou stojí Budulín a kochá se krajinou. Najednou mu rupne v bedně a usoudí, že musí stát deset metrů přede mnou. Vypálí šílenou rychlostí a probíhá těsně vedle mě. Tedy těsně podle jeho zblblého rozumu. Mihne se mi hlavou podle nohy, ale nedojde mu, že za štíhlou hlavou následuje čtyřicetikilová hora svalů, která mi narazí zezadu pod koleno a složí mě na zem jak dělová koule. Pak nastává druhá fáze, kdy se válím po zemí nadávám mu do debilů a dobrman sedí s udiveným výrazem přede mnou a žasne proč ležím. Kolem běhá ovčoun jako magor a neví co dřív, jestli mi má slinat hlavu, štěkat mi do ucha, nebo se servat s dobrmanem, kterému je spíláno. Tuhle logiku používá pořád: jakmile někomu pán nadává, je třeba se servat s dobrmanem. Naštěstí se tyhle situace stávají maximálně jednou za dobu procházky a nudící se psiska se musí zabavovat omotáváním vodítek kolem stromů, lezením do všech hnusů co příroda nabízí, např. kališť divočáků, bažin a pod. |
| Převracení (6.12.2002) Mě se ovčoun převrací v zatáčce. Pokud potřebuje prudce odbočit na trávě, v horším případě se převrátí, v lepším případě dostane smyk na přední tlapy a čumákem reje zem jak major Terazky v Černých baronech. Zadní tlapy ale pořád pilně zabírají, takže jede po frňáku ještě tak metr, než zadním nohám dojde, že mají přestat… |
| Psiska si výskyt koček pamatují (20.11.2002) já chodívám se svými psisky na procházku po louce kolem silnice. Na jednom místě je můstek přes potok. Vzhledem k tomu, že je to místo vzdálené asi kilometr od vsi, pod můstkem nikdy nebylo nic většího než myš. Ovšem jednou tam dobrman ulovil kočku. Tedy ulovil… najednou se mi vyrval z vodítka, zmizel pod můstkem, ozval se řev a vítězoslavně vyklusal Body s uvalchovaným kocourem v hubě. Kocour řval jak zasypanej horník a pes si ho odnášel někam pryč. V tom okamžiku jsem zařval já, skočil jsem po Boďákovi a vypáčil mu kocoura z huby. Kocour zmizel nadsvětelnou rychlostí směrem ke vsi a už se u nás nikdy neukázal. Zato psiska asi půl roku kontrolovala můstek, jestli se tam nějaký kocour zase neurodil. Což je logické – kocour je podle těch našich čoklů něco jako přerostlá myš a myši mají hnízda s malýma myšma. Je tam díra pod zem, ten kocour tam PROKAZATELNĚ BYL a tudíž tam musí být kocouří hnízdo s malejma kocourama a pokud se to místo bude hlídat a prohledávat, určitě se zase užije plno srandy až za námi bude pán s řevem běhat po louce a snažit se nám ukrást ty malý kocoury, který v tý díře určitě jednou nachytáme…. |
| Naviják (14.11.2002) Kupovat naviják na ovčouna je je holá zbytečnost. Ten náš blbec přerhne i 2mm řetěz. Za normálních okolností kluše kolem mě a skenuje frňákem terén. Pak uvidí něco nesmírně nebezpečného – dalmatina, slepici, zajíce, a rozpohybuje se jako parní válec do vlčáčího poklusu, řetěz udělá pink! a Denoušek kluše dál, aniž by si toho všimnul. |
| Když se vydaří basset (14.11.2002) kamarádka měla basseta blahé paměti. Rozvážně pochodujícího dýchavičného gentlemana, kterého by nevyvedl z míry ani výbuch sopky. I vzala ho do lesa aby se nainhaloval kyslíku. Smyčku od vodítka měla namotanou na zápěstí (majitelé ozrudných hovad se nyní usmívají levým koutkem úst). Najednou přes cestku přeběhl zajíc a v basetovi se probudila šelma. Zapoměl na dýchavičnost, na to že má krátké revmatické nohy nevhodné k běhu, prudce odbočil vpravo a vypálil kosmickou rychlostí. Prosyčel borůvčím, pasekou nízkých smrčků a pak adrenalin opět povolil otěže. Na pasece stál zase flegmatický baset zhnuseně se rozhlížející po okolí. Ne tak kamarádka. Měla za sebou jízdu po hubě deseti metry borůvčí a malých píchavých smrčků. Rozervaný textil, obličej jak indián na válečné stezce, skoro vyrvané pravé zápěstí a obrovskou modřinu od vodítka…. |
| Jsou povely (13.11.2002) jsou takové povely – Já například v případě nalezení jámy po granátě jenom zašeptám „Kterej kretén..“ a pachatel prchá do boudy. Už je mám dokonce tak vycvičený, že stačí, když se u díry zastavím a dívám se do ní, a čoklové se okamžitě vypaří. Občas jsou tak zblblí, že zmizí, i když jsem tu jámu (základy, nebo jímku) vykopal já. A ještě u nás docela funguje,když vezmu do ruky lopatu. To ovčoun okamžitě ví, že jdu zaházet nějaký jeho výkop a že by mohl dostat lopatou přes zadel, tudíž okamžitě sublimuje a zhmotňuje se v boudě. Ovšem při povelu „Kdo tady udělal to strašný hovno???“ dobrman usedá do pozice „Já jsem hodnej pes, v životě jsem se nevysral, všechno se na mě svede.“ A kouká s hlavičkou na stranu a hejbe ušima dopředu, dozadu. Ovčoun mezi tím lítá kolem jako debil, protože ví, že s tím turistickým salámem půjdu na kompost, a on půjde se mnou a na kompostu ukradne kočičí hovno jako zákusek a já na něj budu řvát, že je prase a on mi bude utíkat a bude děsná prča. Co se výtrusů na zahradě týče, nejhorší je to při oblevě. To na úklid vždycky vezmu kolečko (fůrik) a když se otáčím podruhé, tak se jenom divím, kde se to v těch psech bere… Fusekle na koši no ono záleží na tom, co na koši je. Děvenka moje starostlivá má na koši víko na víku plastové umyvadlo s vybranými částmi oděvu s nejvyšší prioritou praní na umyvadle s prádlem bývá přehozená osuška, protože mokrá nemůže přijít do koše s prádlem anžto by to plesnivělo. Chlap přijde ke koši, a vzhledem k tomu, že by v nejlepším případě popřeházel geologické vrstvy (v horším případě všechno vysypal) volí nejmenší zlo a uloží fusky navrch. Vzhledem k tomu, že děvenka moje starostlivá celou hromadu před prádlem znovu prohrabe (jestli něco nezapoměla) je zcela irrelevantní dávat ponožky dovnitř, když je stav systému tolik labilní. Kromě toho jí to rozčílí a náhlý příliv adrenalinu jí prokrví tváře, rozproudí krevní oběh a začnou se jí lesknout očička jako za mlada, takže jí to víc sluší… :)))) |
| V dávných časech (8.11.2002) v dávných časech mého studia v Mladé Boleslavi – restaurace U tetřeva budiž pochválena na věky věků ámen – jsem se jednou lehce připařil a rozhodl jsem se že půjdu do kina na Hlubinu. Vesele jsem se připotácel k pokladně a chtěl lístek. Díky deseti pivům mě nezarazil mírně vytřeštěný pohled pokladní, nezarazilo mě ani to, že blok s lístky byl plný, i když už běžel týdeník. Pro mladší ročníky – ten film byl emerickej, docela dobrej a v té době to stačilo k tomu aby kino bylo beznadějně vyprodaný. Leč zpět – vlezl jsem do sálu a tam bylo úplně prázdno. Tedy úplně ne – seděla tam rota ruských vojáků. To mi už začalo být divné a když přes plátno přeběhl houf (roj, hejno???) koní s bělogvardějci v sedle a za chvíli další houf s rudogvardějci v sedle, tak jsem jenom ucedil „A kurva…“ Díky těm deseti pivům to byla docela groteska – i když jsem byl jediný, kdo se v tom kině smál. Ty divný pohledy ruskejch vojáků na sobě cítím ještě dneska…. |
| Mí čoklové maj v hlavě žrádlo… (31.10.2002) standardně žerou vždycky poté, co přijedu domů z práce. Takže jejich hodinami je autobus ČSAD. Určitě rozlišují ten správný podle zvuku motoru, protože jakmile je na doslech, startují k vrátkům a začínají výt a úpět hlady. Jinak spánek řídí podle toho, jak vylézá z lesa zvěř (23-01 hod), jak bučí ve vsi krávy (03-04 hod) a jestli se jim něco v okolí nezdá (kdykoliv). Takže celou noc řvou jako debilové, páníček jde ráno do práce s modrými kruhy pod očima a psiska si jdou spokojeně lehnout s pocitem dobře vykonané práce. V případě, že mám dovolenou, stojím na dvoře a psiska už jsou nažraná, když přijíždí autobus, stejně se jdou kouknout, jestli náhodou nevystupuji ještě jednou a nedostanou ještě jednou nažrat… Berou to tak opravdově, že kdybych se ze dvora viděl, jak vystupuju z autobusu, tak bych se možná ani nelek… |
| Co by do tý držky dal(29.10.2002) když jsme měli našeho ovčouna jako štěně samotného, tak nevěděl, co by do tý držky vzal. Děti ho samozřejmě rozmazlovaly – on by chudinka chcípnul, kdyby měl žrát granulky 🙂 Pak jsem přivedl domů odrostlé štěně dobrmana a začaly se dít věci. Ovčoun čuchnul ke kastrolu a zjistil, že jsou granule. Ohrnul frňák a chystal se trucovat. Jenže za těch deset vteřin měl dobrman sežranou svoji porci, přiběhl k ovčounově kastrolu a během dalších deseti vteřin sežral večeři i jemu a zmizel. Tak vytřeštěnej ovčáckej pes se jen tak nevidí. Tvářil se naprosto vyděšeně, v kotrbě mu šrotovalo na plné obrátky proč má prázdnej kastrol, prostě vypadal jako pes, kterýmu zrovna někdo sežral večeři 🙂 A od té doby problémy se stravováním nejsou. Ovčoun sežere naprosto všechno i kdyby se měl protrhnout, protože nechat něco kolegovi psovi se neslučuje s jeho žebříčkem hodnot – patrně by si pošpinil svoji čest. A to se dá odčinit jenim jedním způsobem. Servat se s kolegou až chlupy lítají a alespoň mu prokousnout ucho. |
| Bišonci… ( 18.10.2002) ještě že si tohle plemeno majitelé nosí v kapse, nebo v pytlíku. Když to vidím šupajdit trávou, tak mám pocit, že jde o nějaký nový druh housenky a chtělo by to postříkat biolitem než to sežere na zahrádce salát :))) Naprosto kouzelný jsou bišoní štěňátka. To vede od paničky bavlnka, tedy šňůrečka mezi dlažební kostky a při pečlivém pohledu zjistíte, že se tam mezi vajgly cosi čemejří… |
| Zima je fujtajxl pokud padá sníh (16.10.2002) tedy když napadne sníh. To znamená vstát v půl pátý, proházet se na silnici. Resuscituovat auto (Punťa naštěstí dobře chytá do -25) Prodrat se závějemi do práce (silničáři vyjíždí až za světla) a večer totéž v obráceném pořadí. Pak už s sebou člověk jenom majzne ke krbu, otevře si knihu a Chivas Regal a během pěti minut zcepení. Ovšem pokud sníh nepadá, vydržím u krbu i déle a po skotské začínám mít různé nápady, které moje paní komentuje slovy „Co blbneš ty kozle stará.“ Přeloženo do chlapštiny je to něco jako „Zaplať pámbu.“ Jó zima bez sněhu je lepší. |
| Add kuřecí a jiná prsa (7.10.2002) vyvstala mi v paměti kouzelná příhoda. Stál jsem na refýži a čekal na tramvaj. Za mou bylo řeznictví s výklady polepenými upoutávkami na zboží. Na jedné ceduli byl nápis „Dnes: kuřecí prsa“. Z řeznictví vyšel mlamoj, připojil se ke druhému mlamojovi na refýži a podívá:“Tak jsem se byl kouknout na tu řeznici, fakt je má.“ Na okolostojících gentlemanech bylo vidět, že kdyby jim to důstojnost dovolila, šli by ty kuřecí prsa omrknout taky. |
| Bať, bať (2.10.2002) péče dam o ulovitelného chlapa je obdivuhodná. Sem tam se mi stane, že se dostanu mimo dosah milující ocelové paže děvenky mojí starostlivé, ráno zaspím a oblékám se rychlostí bleskovou a vypálím z domu bez pohledu do zrcadla. Na autobusové zastávce přemítám, zdali mám na sobě všechno, co by slušný muž měl mít aby nebudil veřejné pohoršení a zda jsou všechny knoflíky zapnuté, všech 20 vlasů srovnáno vedle sebe a pod. Po vstupu do prostředku MHD zjistím velmi brzy, že je něco špatně. Dámy odpovídající věkové kategorie na mě zírají takovým pohledem… úplně vidím, co se jim rojí pod trvalou: Hele von je neučesanej… měl by si dojít k holiči… a ty kalhoty by chtěly taky trochu přeťuknout žehličkou… a ta košile je mu nějak divně u krku… určitě si jí kupoval sám… chudák… peníze asi má, protože to oblečení nejni od větnamců… prstýnek taky nemá… potřeboval by, aby se o něj starala nějaká slušná žencká… třeba já… A původně zjihlý pohled se mění na pohled ussurijského tygra, když uvidí po týdnu hladovění jelena. Znalý muž v této chvíli nenápadně otevírá aktovku a kontroluje, zda má s sebou svačinu. Pohled lovkyně se mění z loveckého na zklamaný a hodnotící. Co ten může mít doma za cuchtu, když ho takhle pustí mezi lidi, jo to já, já bych se dovedla postarat… atd, atd… Nejzoufalejší jsou budoucí svobodné matky. Ty mají od zjištění skutečnosti, že jsou budoucí svobodné matky, jenom cca 4 týdny času na 1. vytipovat oběť – musí to být dobrák [blbec pozn.překl.] 2.sbalit oběť 3.nechat se od něj „prepíliť bez použitia ochranných pomócok“ 4.sdělit oběti radostnou novinu 5.uhlídat oběť až do svatby |
| Dělníci, to je věc….. (26.9.2002) Kolem našeho domu kopali telekominíci rýhu pro nový kabel. Jezdili tam se dvema bagry. Jedním velkým a jedním spíše bagříčkem. Psiska samozřejmě běhali kolem plotu a mohutně štěkali (proč taky ne, když bylo evidentní, že bagr plot nepřeleze aby je kousnul). Odpoledne bagry odjely a já vyrazil se psisky na vycházku. Ovčoun okamžitě nasadil frňák na zem a vyrazil po stopě bagrů, takže procházka nabrala jasný směr. Velký bagr vystopoval poměrně snadno, byl zaparkovaný hned za terénní vlnou. Ale pes se hnal dál přes louku, lesíkem a ejhle vyčmuchal i malý bagřík. Vítězoslavně mu pokropil pás, chvíli čmuchal kolem, jestli se mu nepodaří najít mladé od toho bagru, nebo co a pak to nasměroval k domovu. Poprvé jsem viděl, jak se čoklovi pýchou dme hruď. Hrdě kráčel, ňafal na svého kolegu dobrmana, kterého bagry evidentně nezajímaly a celý večer s ním nebylo k vydržení. Ono taky vyčuchat dva bagry, oba dva počůrat – no řekněte, kdo z vás to dokáže? Druhý den přišli dělníci pokládat kabel, takže nastala etapa dalšího běhání kolem plotu a hrůzostrašného štěkání. Dělníkům z toho za chvíli brnělo v hlavě a tak se je snažili uplatit rohlíky. Jenže to zabíralo u ovčouna, ten jí suchý!!! rohlíky hrozně opatrně (patrně se nějaký jeho předek suchým rohlíkem otrávil). Dobrman udělal „polk“ a za tři vteřiny štěkal dál – ono taky proč ne, když za chvíli dostal další rohlík. Mimoděk jsem vyslechl diskusi jednoho dělníka s dobrmanem: – „Co na mě furt řveš?“ – „Vrr haf haf.“ – „Seš blbej nebo co?“ – „Vrr haf haf.“ – „Sakra buď už zticha, sežral jsi mi celou svačinu.“ – „Vrr haf haf.“ To už mi těch chlapů bylo líto a vyrazil jsem s psiskama na další procházku. Zkuste hádat co jsme stopovali? – Správně bagr. |
| Ad dva psi (23.9.2002] já mám ovčouna a dobrmana, oba kluky stejně starý a zatím to klape.samozřejmě boje o to, kdo šéfuje jsou pořád, občas se pořádně servou, ale nic horšího, než prokousaný uši, nebo frňák není. Dobrman používá ovčouna jako ucpávku vchodu do boudy v zimě, aby na něj netáhlo. A ovčoun dobrmana na čištění uší, lovení blech a jiné domácí práce. Myslím, že je dobrý mít dvě psiska, když člověk není hodně času doma, oni se aspoň mezi sebou zabaví. A které lotroviny jeden pes neznal, se snadno naučí od toho druhého. Jediný, do čeho zasahuju je, aby ten silnější nesežral večeři tomu slabšímu. No a občas když přeženou rvačku. U takových hovad, jako mám doma, se osvědčil pružný proutek protože štípe do kožichu. To stačí každýmu šlehanec a v tu ránu je jeden v boudě a druhý sedí a dělá vzornýho psa v depresi, na kterýho se všechno svede, že on nic, že si začal ten druhej. Dva pejsany vřele doporučuji, přece nechcete mít doma jednoho depresivního maniaka. |
| Ten můj mamut (19.9.2002) ten můj mamut ovčoun do domu sice nesmí, ale chodí tam. Zjistit co mají kočky v misce, ochladit se když je venku vedro, uslintat dlažbu, prohnat kočku po schodech a další povinnosti. Protože je to sice svědomitý pes, ale duševně poněkud nevyvinutý, neumí si otevřít dveře klikou, ale vyvalí je. V létě když na dveře praží slunce se tyto prohnou a drží jen na vlásku. Pes to tedy řeší tak, že se o dveře opře asi jako když se chce podrbat divočák o strom. No a dveře povolí. Chvilku vyčkává, jestli mu někdo nevynadá hned a když je vzduch čistý, plíží se nenápadně dovnitř. Jeho pobyt v domě končívá výkřiky: „Denoušáku přestaň mi slintat hlavu!“, „Vypadni ty hovado!“ „Jéžiš ten blbec je zase na půdě.“, „Nestrkej tu palici do trouby!“ a podobně. Pes si to transformuje do svého jazyka asi nějak takhle: „To jsme rádi, žes tu s námi.“ „Klidně tu zůstaň“, „Jen si zaběhej po půdě, my tě ochotně sneseme dolů, až budeš potřebovat.“ „Klidně si nabídni to knedlo-vepřo-zélo, páníček se dojí granulema“ a nenechává se rušit ve své práci. Končí ji až v okamžiku, kdy na něj zařvu:“Jedeš ven.“ Tehdy usoudí, že si své již odpracoval a spokojeně odchází si lehnout na sluníčko. V domě po něm zůstává cca metr krychový chlupů, puch jak u ropuch, převrácené židle, sežraná miska od kočičích granulí a oslintané obyvatelstvo. |
| Prasopes (17.9.2002) můj dobrman v dobách své bujaré mladosti, se jednou vyválel v kališti divokých prasat. Hrdě přišel domů, jak krásně voní a se všemi se chtěl pošmajchlovat. Babička nelenila, přinesla si kýbr vody, rejžák a milého čokla vydrhla rejžákem jak špinavou podlahu. Patrně to byl tak děsivý zážitek, že se Budulínek té doby se už v ničem „voňavém“ neválí. |
| ¨ Damián a foťák (16.9.2002) Náš kocourek Damián (černý s každým šedesátým šestým chlupem bílým, satanského chování – proto to jméno) si spal jako obvykle na kuchyňské židli a já položil foťák na stůl. Tím položením si foťák nějak zjistil, že jsem udělal poslední snímek a začal si přetáčet film. Bzučení vyděsilo kocoura, vyskočil, následoval asi dvacetisekundový sprint na židli na jednom místě, než se lakem prodřel na dřevo, kde se konečně zachytil drápky a odstartoval. Následoval skok pod stůl. Jenže celý stůl vibroval od foťáku, takže začal další sprint na místě, tentokrát na linoleu. To už byl kocour asi unavený, takže zpomalil, tlapky mu konečně zabraly a vypálil jak dělová koule směrem ke dveřím. Jak vybíhal zatáčku, dostal smyk, zajel pod skříň a za mohutného šrábání a bouchání vylétl z pod skříně jak šuspajtl, konečně se trefil do dveří a s mohutným dupotem po schodech zmizel na půdě. Zbytek dne jsme ho neviděli… |
| Recyklace oleje (3.9.2002) použitý olej (tedy pokud v něm není chilli, nebo pepř) zásadne recykluji přes psy. Moji čoklové mají pocit, že když dostanou k večeři jenom suché granule, že je tím chci zabít. Takže stačí polít granulky olejem třeba z řízků, nebo z omelet. Kastrol granulí dostane úplně jinou vůni a je hned stravitelnější. To při přípravě večeře úpí jako duše v očistci a poskakují jak blechy – tedy Denis poskakuje dokud nespadne ze schodů (od štěněcího věku nemá schody rád a za celý život se po nich nenaučil kloudně chodit). A Body ještě úpěnlivě kouká a úplně mu čtu v očích: „Pane, kdybys do kastrolu ke granulím ještě přihodil tu drzou kočku, co máš doma, to by teprve byla dobrota!“ Věřím, že by ji zblajznul i na sucho bez voleje. K pojmenování hovad – nejdříve jsme měli Denise a po roce, aby mu nebylo smutno jsme přikoupili Bodyho, kterému již bylo rok a půl. Tak jsme jim nechali jména na která byli zvyklí. Jinak oba velice dobře slyší na „Vy parchanti, co jste to zase provedli?“ To je na dvoře okamžitě pes-free zóna. Akorát nám to kazí babička, která padesátikilové dobrmaní „krvelačné bestii“ říká Budulínku. A Budulínek se přitom chová jako duševně retardovaný palácový pinč… Čím víc psů či psin tím více srandy… Svatá pravda, třeba když najdete na zahradě kráter zvíci výbuchu půltunové bomby, obě psiska mají frňáky od hlíny a na váš řev: „Kterej parchant?“ Jeden zmizí v boudě a dělá neviditelnýho psa (hlavu připlácnout na zem a koulet očima) a druhý si sedne a dělá vzorného psa v depresi, na kterého se neprávem řve. Nebo po dvacetiminutovém kočkování má dobrman perforovaný uši jako toaletní papír, ovčoun má škrábance na frňáku, vy jako páníček šílíte, co zas ti magoři dokazujou a psiska mají radost, jak se pěkně vydováděla. |
| Jezevčíci… (30.8.2002) Jezevčík hladkosrstý je docela normální plesnivý salám – tady není nad čím bádat. Možná je jezevčík pes( bucheche hihihi), ale má řadu nectností: když jde domů, tak se vyvrzá hrozně moc tepla, než ta délka projde dveřmi. Musíte dávat pozor na louže, kde je víc vody jak na podrážku, tak se jezevčík topí. Musíte dávat pozor na krtčí díry. Jak tam jezevčík vběhne, tak ho krtek může zakousnout a sežrat místo žížaly. Pokud je jezevčík na vodítku, tak vytáhnete z díry na vodítku krtka a můžete klidně týdny chodit na procházku s krtkem, aniž si něčeho všimnete. Jéžiš to kecám. Zapoměl jsem dodat, že jezevčík je hrdý a nebojácký pes, který má svůj rozum a na páníčka, či paničku hledí jako matka na pobloudilé dítě, kterému je třeba občas vyhovět, aky přestalo s těmi nesmysly otravovat. Až naučíte svého jezevčíka kousat, přijďe a zúčtujeme spolu, jak praví klasik. Můžu už Vám dopředu říct, jak to dopadne – tedy ohledně jezevčíka: bude štěkat až do vzdálenosti cca 20cm od mé nohy. Pak zjistí, že mi zajímavě voní ponožka (nelze než souhlasit:)) a začne ji očmuchávat. Já mu řeknu „Pocem ty pacholku chlupatej“ a podrbu ho za ušima, on zachrochtá, hodí záda a nechá se drbat na břiše. No a budeme kamarádi. Já to znám, podobně se chovám v přítomnosti dam, když se mnou jednají výše uvedeným způsobem. Výše uvedené ovšem platí, pokud na tom vodítku nebudete mít krtka :))) |
| Fusekle(29.8.2002) když byl náš Denis ještě roztomilé štěňátko a ne půlmetrákový hovado s lžící od bagru místo tlamy kradl boty, textil i ponožky a nosil si je do svého kouta, kde je rozebíral na prvočinitele (nitě, kusy plastu či kůže a pod). Z jedné dámské kozačky jsme našli třeba jenom podpatek (byl velký a moc tvrdý)a hromadu cucků asi 5*5cm. Ale vždycky se ze zmizelé věci něco našlo. Jenom jedna moje hnědá ponožka chyběla. Obrátili jsme dům na ruby a ponožka nikde. Až jsem potom uklízel výtrusy našeho čokla kolem baráku. A jeden výtrus byl podivně homogenní a nerozpadal se. Tak jsem v něm zašťoural klacíkem a ejhle ponožka. Ten blbec ji sežral… Myslím, že v tom jeho trávicím ústrojí vymetla bifidogenní mikroflóru mnohem lépe než Aktivia od Danone. |
| Kdo žere kosti (3.7.2002) můj dobrman sežere jakékoli kosti i s rukou, která mu je podává. Největší pochoutka je pro něj cca půl metru dlouhá hovězí kost, protože ta mu vydrží asi hodinu, než ji zprovodí ze světa. Největší chuť má ovšem na svého zvěrolékaře, kterému se snaží aspoň urvat ruku, když ho nemůže sežrat celého. Očkování probíhá zásadně u pana doktora na dvoře, já držím čoklovi hlavu aby koukal jenom dopředu a pan doktor se k němu plíží zezadu jako lsivý Indián, aby ho ta potvora nezahlídla. Injekci samotnou pes asi vůbec nevnímá, ale než se panu doktorovi podaří mu ji zobnout, tak o něj ohne minimálně dvě jehly. Po provedené akci ovšem pes zaujme polohu „umírám hlady a mám depresi protože si mě nikdo nevšímá“, takže dostane mlsanec a hrdě odchází s pocitem, že tomu doktorovi zase jednou dal. Což je ovšem pravda. |
| Já se k té paní vrhnul,abych ji chytil, kdyby padala….. (1.7.2002) bohužel běh světa je už takový, že v případě připlešlejch starších gentlemanů dáma dokáže i levitovat, jen aby nebyla zachycena do mužné náruče dotyčného. Přičemž pozorovatel může v očích dámy číst: 1. Och, patrně upadnu (Sakra asi sebou fláknu) 2. Ten pán nevypadá na gentlemana (Smrdí, je švorcovej, je to chcípáček) 3. Mohl by mi znečistit blůzku (Určitě by mě vošahával, prasák jeden, těma nemytejma pazourama) 4. Kdyby mě neudržel, mohla bych se zranit (Kdybych sebou flákla na druhou stranu, mohla bych si vodřít xicht a vypadala bych děsně)(Text v závorce – pozn. překladatele) Takže po tomto duševním pochodu se dáma pouze lehce zakymácí, udrží rovnováhu, gentlemanovi poděkuje lehkým úsměvem a odpluje lehce jako jachta (eventuelně jako trojstěžník – podle tonáže). Pod pojmem gentleman dámy rozumí…. souhrn znaků, kterými se tento muž vyznačuje. Jde zejména o oduševnělost,fyzický vzhled a šrajtofli. Každá kategorie je bleskurychle vyhodnocena, zvážena (jde o takové Mene tekel) a obodována. Součet bodů je konstantní. Každá dáma má svoji konstantu, některá vyšší, některá nižší hodnoty (která má jaké si nechávám pro sebe, aby to nemohlo být použito proti mě). Tedy prakticky: pokud má dotyčný gentleman oduševnělý výraz jako nedopečený lívanec, musí mít přinejmenším setsakra plnou prkenici, abys mohl být ještě nazýván gentlemanem. |
| Faux pas (26.6.2002) jednou při procházce se můj ovčoun rozhodl, že se seznámí (tzn. oslintá) s kolemjdoucí slečnou. Trochu jsem se zamyslel ve stylu „Přírodo, přírodo, kam na ty nápady chodíš“ a zareagoval jsem na psí akci poněkud pozdě. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo bylo zařvat hromovým hlasem: „Slečna je FUJ!!!“ Pes se vrátil ke mě, ale proud lidí na chodníku se na chvíli zastavil a všichni koukali, proč je slečna fuj. Slečna zase koukala na mě takovým tím fujky fujky pohledem, kterým se na nás občas dívávají manželky, a mě vytanula na mysli formulka „Cokoli pronesete, bude použito proti vám“. Zbaběle jsem uprchl. |
| Když se kočka myje(25.6.2002) Moje kočka Čočka zásadně provádí ranní toaletu s vodou z konvičky na zalévání. Namáčí si v konvičce tlapku a s ní si pak umyje ksichtík. Jakákoli jiná voda, ať už v její misce, v umyvadle či jinde není vhodná. |
| Zamyšlení nad slimáky(24.6.2002) Malí slimáci jsou mláďata, počkejte si týden, dva a budete mít slimáky 10 – 15 cm dlouhé. A to je potom teprve chuťovka si na něj šlápnout. V lepším případě budete mít slizkou nohu, v horším případě se pokusíte o odpíchnutého Rittbergera a skončíte na zádech. Černí slimáci jsou děsný prasáci, jednak jsou oboupohlavní, takže si to spolu užívají nadvakrát (v červené knihovně pro lidi bývá často popisováno sci-fi – orgasmus obou zúčastněných najednou – zajímalo by mě jak ti dva slimeši synchronizují čtyřnásobný orgasmus:))) ) a jednak mám podezření, že organizují po dešti ve vlhké trávě gruppensex. Protože občas k večeru nacházím v trávě děsné propletence plžů. |
| Dobrmani asi moc rádi neplavou (20.6.2002) asi neplavou rádi. Ten náš pacholek akorát vleze do vody, potopí se, aby mu čouhala jenom hlava a po chvíli vyleze na břeh, kde se vyválí v největším neřádstvu co najde. Při pokusném vhození do hluboké vody sice plave – styl něco jako kolesový parník, ale má tendenci se vyšplhat na záda nejbližšímu plavci a odtud se rozhlížet po okolí. Pokud se poblíž objeví nějaká loď, je nutné ji okamžitě zakousnout a posádku sežrat. ( že by některý dobrmaní předek byl psem admirála Nelsona?) Můj ovčoun zase naopak vodu miluje. Skáče do rybníka okamžitě po příchodu na hráz, v případě nepozorné obsluhy tato skáče do rybníka také. Psisko si vesele plave a přes veškeré povely chlemtá vodu a následně na břehu ji vybleje. Špatně mu potom není, asi to patří k jeho pohledu na vodní radovánky. Pořádně se vyčmachnit a pak se poblejt – co víc si pes může přát? Na břehu oba dva loví včely a vosy, které se přilétly napít a pak udiveně za mnou chodí s oteklými tlamami, aby jim vysvětlil, co se to u všech chlupatej s tou jejich držkou stalo.. |
| Sousedi (5.6.2002) Proč je víc sousedů než lidí? Každý člověk má několik sousedů. A proč? Protože sousedi nám chodí za manželkami, když nejsme doma a občas něco počnou. A tudíž mají více potomků. Tudíž je soused mnohem úspěšnější živočišný druh než manžel. |
| Vytahování klíšťat (3.5.2002) U pekinézů, či papillonů je problém odlišit KDO je klíště a při určité nepozornosti můžete do popelnice vyhodit psa a chovat klíště. |
| Neviditelný pes(26.4.2002) tuhle jsem zapoměl večer zavřít vrata. Budulínek to chvíli ignoroval, protože je vychovaný dobrman. Ale přes hodinu lákající otevřená vrata – to by nevydržel ani pes. Takže Budulínek zmizel do lesa. Strávil jsem hodinu ve tmě hledáním černého psa. Sběhal jsem dvacet hektarů lesa, čokla jsem nenašel a zbědovaný jsem se vracel domů. Před vraty seděl Budulínek v naprosto vzorném posezu a vyčítavě na mě hleděl: „Kde se potloukáš pane, já už tady dobu čekám, kdy mě pustíš domů.“ To pak člověk nemá sílu ani mu vynadat. |
| Psi jsou v autě jako lidi (9.4.2002) tedy né, že by uměli řídít, ale jsou něco jako manžel(ka) tchýně či jiný spolujezdec. Někteří štěkají do řízení, někteří štěkají na ostatní, koukají z okna. Jeden můj pes kouká rád z okna, nejlépe ze střešního a při vyšších rychlostech je to k nevydržení. Z huby mu létají sliny (naštěstí zůstávají venku) a plápolají uši. A ten druhý zůstává uvnitř a tiše zvrací, pokud nezvrací, tak slintá. Každých cca 20km musím zastavit, aby se prošel a vyprděl. Dělá na silnici obrovské hromady, mezi kterými řidiči vyděšeně kličkují. Mezitím uklidíme auto od slintů a dalších chuťovek, naženeme psy dovnitř a jede se dalších 20km… |
| Mísení barev (3.4.2002) je obzvláště roztomilé v pivu. Vhoďte např. několik krystalků modré barvy na vejce do půllitru a nalijte si pivo. Pěna bude modrá a pivo bude mít barvu khaki. Chuťově tomu pivu nebude nic, ale sledovanost budete mít v hospodě vyšší než TV Nova. Jako přílohu bych doporučil sekanou. Když zamícháte trošku zelené barvy na vejce do syrové sekané a pak ji necháte upéct, po rozkrojení máte 100% záruku, že celá šiška bude jen a jen vaše. |
| Jó koně… (28.3.2002) to záleží na dosažitelnosti. Pokud je kůň za plotem, můžou se ty naši pacholci strhat. Ale kůň ve volném terénu, to je něco jiného. Když ještě byli dvouletí mladíci uviděli koně na louce za domem. Byl dost daleko, takže byl MALEJ. Čili divná potvora, kterou je třeba zakousnout. Jak ale přibíhali k němu, kůň se ZVĚTŠOVAL! A ve stejném poměru kluci zpomalovali svůj běh. Posledních pět metrů šli krokem a dva metry od toho obrovského zvířete se zastavili, koukali a ani neštěkli. Ta vzdálenost byla jasná. Což když je kůň psožravec? Od té doby – pokud je kůň za plotem, tak se machruje a štěká se, div se nevyplivnou plíce. Ale venku se kluci tváří, jako když široko daleko žádný kůň v okolí není, že na zemi je nesmírně zajímavá stopa, která vede shodou okolností od koně na opačnou stranu a je nutné tuto stopu sledovat, i kdyby měli páníčkovi ruku s vodítkem urvat. |
| Zimní radosti… (26.3.2002) V zimě před vánoci mi sestřelil Fiat Tempra mýho vlčáka ze silnice a to jsem zaplakal. Vlčákovi se nestalo nic, ale na autě byla škoda za 16 tisíc na materiálu. Po dohodě se šoférem – on jel moc rychle, pes se zase na přechodu nerozhlídl, jsem měl o 8 tisíc chudší vánoce. |
| Rozežranost (19.3.2002) Tělo je „ve vývinu“ jak říká můj syn a jak jsem kdysi říkával i já blahé paměti. Takže když k obědu zbouchá rajskou s dvanácti a večeře je až za šest hodin, to by jeden umřel hlady. A po večeři následuje snídaně až za dvanáct!!! hodin. To už je opravdu moc. Já osobně jsem si nosil na rande chleba s něčím – jsa z vesnice konkrétně s uzeným a dělili jsme se s mojí polovičkou (já chleba, ona uzené – držela bodovou dietu, ale pak krásně voněla, kam se hrabe Chanel) A po pár letech jsme sidávali v restauraci smažák, nebo tak něco menšího jako večeři a pak řízek s chlebem ve dvě ráno „po noci probdělé…“ jak praví básník. Ach jo, kde ty časy jsou… Stáří se u chlapa pozná podle toho, že už tolik nejí. Sice jakési přísloví tvrdí: „Je zamilovanej, tak tolik nežere.“ Ale to určitě vymyslela ženská. Mladej chlap žere furt, maximálně mu víc, nebo míň chutná. My jsme kdysi podlehli nákupům v super hyper makro obchodech, ale empiricky jsme zjistili krutou pravdu. Jakékoli nakoupené množství potravy snadno konzumovatelné (polívky, čínské nudle, jogurty, salámy, cornflakes, a pod) do pondělí ráno záhadně zmizí. Takže nakupujeme jenom v objemu na daný den a vychází to levněji. Sice doma čelíme výhružkám typu: „Tohle je týrání malých dětí, zavoláme Martu Kubišovou, spolek pro ochranu zvířat, Linku důvěry“ atd. atd… ale už jsme si zvykli a těšíme se až holátka vylétnou do života a budou mít zrovna takový parchanty rozežraný, jako jsou oni. |
| Haskouni jsou taky pacholci (6.3.2002) známému uprchl husky k sousedovi. Zakous mu všechny slepice – nějaký speciální plemeno (něco jako Southbohemia mothers) a tu poslední odnesl k dalšímu sousedovi na pozemek a tam si ji zahrabal na horší časy – které mu samozřejmě po tomto udatném činu nastaly. Najít poslední slepici nebyl až tak velký problém, protože jako tunelář – začátečník ji zakopal doprostřed antukového tenisového kurtu… Majitel zvlčilého čokla pak opouštěl svůj dům drahnou dobu pouze za tmy, kanálem a maskován falešným plnovousem. |
| Kočky jsou horší (1.3.2002) když jsem byl nemocnej – chřipka jako hrom, teploty 39, tak se ke mě kočky chodily ohřívat. Malej kocour Damián mi spal na dece na nohou a velká kočka Čočka mi spala na prsou a přední tlapičky si hřála tak, že mi je dala kolem krku. A běda, když jsem pohnul hlavou – to šly drápy ven! Jenže mě bylo tak blbě, že jsem neměl sílu je vyhodit. Ty potvory samozřejmě ode mě žádnou chřipku nechytly(naštěstí) a byly naštvaný, když mě horečky přešly, odchlupil jsem postel a kočky vykázal na patřičná místa jemným zařváním:“Jedete vocať bestyje!!!“. Dva dny na mě ani nemňoukly a celý rodině jsem byl za Herodesa, když ty chudinky kočičky nenechám ani vyspat. |
| Kočky na to jdou jinak (8.2.2002) co se týče otevírání dveří, myslím, že kočky vyvinuly lepší postup. Naše kočka Čočka ví, že když se pověsí u dveří na kliku, tak se otevřou. Specificky se chová u dveří kuchyně, které mají silnější pero a neotevřou se. V tomto případě visí na klice a dívá se dovnitř prosklenou částí. Speciální efekt to má v situaci, kdy se v kuchyni svítí a v chodbě je tma. Když chcete vyjít z místnosti a skrz sklo vidíte rozpláclou chlupatou hlavu, to by vás leknutí pomalu zabilo. Koček Zbyšek zase klepe. Nevím zatím jak to dělá, protože se vyskytuji na opačné straně dveří, ale jde o tak věrohodný zvuk, že vstanu a otevřu mu. |
| Kdy jde o KOUHU …. (15.1.2002) v Praze, kde je samozřejmě víc kouře než mlhy, vzniká KOUHA. Ale na venkově, kde tolik nečudíme, je víc mlhlavo než kouřmo, v těchto podmínkách vzniká MLOUŘ. Na Ostravsku, kde je všechno kratke, vznikne samozřejmě MLUŘ. Meteorologové, kteří se rádi vyjadřují v příslovcích (mlhavo, kouřmo, jasno…), začnou používat výrazy MLOUŘMO a KOUHMO (KOUHNO svádí k nevhodným asociacím). Ach jo, už aby bylo jaro a tyhle termíny aby se staly minulostí. I když ani na jaře není všechno v pořádku, jak nám sdělil v jednom dávném vtipu Vladimír Renčín: Dlabáček stojí u telefonní budky a rozčileně volá:“Ptáci řvou, kytky smrděj, mraky jezděj nedovolenou rychlostí. Pane VB okamžitě sem přijeďte udělat pořádek.“ |
-
Nejnovější příspěvky
Nejnovější komentáře
Archivy
Rubriky
- Mr. Owcrope (19)
- Pesoviny (1)
- Ptakopysk podivný (35)
- Algiho pribehy (20)
- Povídky (3)
- Ptakopyskovy fejetony (7)
- Víceméně děsivé příhody (3)
- Mr. Owcrope (19)
Základní informace